Rubriky
Večer s kamarádkou

Večer s kamarádkou I.

Další pracovní ráno. Kdybych tak jen věděla, jak se zvrtne můj večer s kámoškou, určitě bych se tvářila líp…

S Marikou jsme se neviděly 2 měsíce, protože byla pracovně dost vytížená. Teda tak zněla její omluva, ale spíš bych řekla, že to bylo kvůli jejímu novému objevu, se kterým trávila každou volnou minutu. Nejdříve jsme jen tak popíjely víno v jednom pohodovém podniku kousek od mého bytu. Nebudu lhát, slušelo jí to. Celá zářila, asi tou vší láskou, kterou dostávala. Jenže po druhé láhvi vína z ní vypadlo něco, co mi zavařilo mysl na zbytek večera. Znělo to, jako by byl snad nudný v posteli. Jako by jí nestačil. Ale třeba jsem ji jen špatně pochopila. Zaplatily jsme a rozhodly se, že budeme pokračovat u mě doma…

Jakmile jsme dorazily, namířila jsem si to rovnou do kuchyně, kde jsem nám začala otevírat další víno. Koukla jsem za ní, když tak nejistě postávala v obýváku. „A ty ses někdy s klukem… nudila?“, vydala najednou ze sebe a já si nebyla jistá, zda jí dobře chápu. Pousmála jsem se a nalila víno do dvou sklenek, jednu jsem ji podala. Při tom předáním jsem se jí podívala do očí. Byla tak plachá. „Tak ne vždy je to zábava, ale je jen na tobě, jak to pojmeš“, pokrčila jsem rameny a sedla si na opěrku gauče. Napila jsem se vína a opět se na ní podívala. Ta sukně a upnutá halenka jí fakt hodně slušela. „A… Řekla jsi mu to nebo co jsi dělala?“, podívala se na mě nejistě a smočila své plné rty v červeném víně. Musela jsem se na chvilku zamyslet, protože mě sex vždy bavil, ale přece ji nepotopím. Přece musel existovat moment, kdy to nebylo zase až tak slavné. Koukla jsem na ní a pousmála se. „To mu nemůžeš říct. Musíš to zábavné udělat“, kývla jsem hlavou, jako bych snad sama souhlasila se svým vlastním výrokem. „Udělat?“, řekla tak nejistě a udělala drobný krok ke mně. Všimla jsem si toho a pohledem automaticky spočinula na jejích bosých chodidlech. Kousla jsem se do rtu a vyjela po jejích krásných dlouhých nohách až k její tváři. „Jestli chceš, možná bych… Ti to mohla ukázat?“, špitla jsem nejistě, protože jsem se bála její reakce. I přes to jsem ji ale vzala za ruku a jemně jsem si ji přitáhla k sobě. Zadívala jsem se jí do očí. Čas v tu chvíli běžel strašně pomalu, skoro jsem ani nedýchala, jak jsem čekala na její odpověď…